Otroci hloubící odvodňovací příkopy

V Rijksmuseum v Amsterdamu nyní probíhá důležitá výstava s názvem Slavery. Ten True Stories (Otroctví. Deset pravdivých příběhů). Touto výstavou muzeum poprvé otevírá téma otroctví v nizozemském koloniálním období. Tato 250 let trvající éra představuje nedílnou součást nizozemské historie. Byla to doba, kdy se na lidi pohlíželo jako na majetek, věci, položky na účtech. Výstava přináší deset pravdivých příběhů lidí nějakým způsobem spjatých s otroctvím. 

Počátkem 18. století sepsala vdova Magdalena Boxel-van Gelre praktického průvodce Aanwijzingen voor plantage-onderneming in Suriname (Pokyny k řízení plantáží v Surinamu), aby pomohla nově příchozím s kultivací pozemků v Surinamu. Po smrti manžela vlastnila Boxelovu plantáž s cukrovou třtinou, která se až do roku 1709 rozprostírala na řece Surinam. 

Průvodce Boxel-van Gelreové začíná tímto postřehem: ,,Založení nové plantáže je obtížné a nákladné - na začátku, s novými a nekvalifikovanými otroky, je to pro nově příchozí téměř nemožné, ale pokud máte starší, zapracované otroky, jde to docela dobře." I pro zkušené otroky ale bylo odvodňování půdy, které vzniku plantáže předcházelo, velmi vyčerpávající. Široké kanály a úzké příkopy určené k odvodnění a přepravě plodin hloubili na přímém slunci jen pomocí lopaty. Ne náhodou se mezi Maroony (potomky afrických otroků v Americe) traduje, že kopání kanálů a odvodňovacích příkopů (a každý půlrok odstraňování nánosů, které se v nich usadily) bylo nejčastějším důvodem útěků z plantáží.

Tento příběh s vámi sdílíme díky Rijksmuseum. 

P.S. Pokud se chystáte navštívit Rijksmuseum, nezapomeňte si prohlédnout slavnou Noční hlídku. Zde jsme sepsali 15 poznatků, které byste o tomto mistrovském díle měli vědět!