Pontinské bažiny při západu slunce

Bažinatá oblast Paludi Pontine, domovina stád černých buvolů a ohnisko malárie, která často sužovala Řím, se kdysi rozkládala jihovýchodně od Říma po obou stranách cesty Via Appia. Poté, co se antické odvodňovací systémy rozpadly, podařilo se oblast opět vysušit až ve 20. století. O tomto obrazu napsal August Kopisch (1799 - 1853) svému mecenáši: „Jedná se o pohled přes Pontinské bažiny na Tyrhénské moře, do něhož se každým okamžikem zanoří sluneční kotouč. Karmínová obloha se širokem (též jugo; silný jižní vítr vznikající nad Saharou a působící velkou prašnost - pozn. překl.) se odráží v záplavové vodě, kterou odvádí řeka Nymphaeus do moře. Na pozadí vlevo ční z rákosnaté pláně hora Circello, kdysi výběžek ostrova Kirke, jež se později stal součástí Pontinských ostrovů. Napravo od řeky vidíme zchátralý vodní kanál z Cézarovy doby, v popředí napůl římskou, napůl středověkou zříceninu hradu s kulatou věží. Stafáž tvoří stádo divokých buvolů plovoucích od břehu ke břehu.“

Do dálky mířící pohled shora ubírá na významu popředí. Kopischova posedlost extrémně barevnými světelnými jevy byla jistě podpořena znovuobjevením (společně s malířem Ernstem Friesem) Modré jeskyně na ostrově Capri (o tomto Kopischově obraze jsme už v DailyArt psali; podívejte se, prosím, do našeho archivu). Světlo - elementární jev a úkaz - zde mnohem spíše než boží přítomnost prezentuje působení fyzikálních sil.

Západ slunce patřil po celá desetiletí k nejoblíbenějším motivům německého romantismu, k jehož představitelům patřili malíři jako Caspar David Friedrich (jehož nejznámější díla si můžete prohlédnout zde).

Dnešní dílo vám představujeme ve spolupráci s Alte Nationalgalerie (Starou národní galerií) v Berlíně.

Milí čtenáři, prosíme vás o pomoc: chtěli bychom vyvinout zcela novou verzi aplikace DailyArt. Podívejte se, prosím, jak nám můžete pomoci!