Jacob Coeman
V amsterdamském Rijksmuseum právě probíhá velmi významná výstava s názvem Otroctví. Deset skutečných příběhů. Na této výstavě se muzeum poprvé zaměřuje na otroctví v nizozemském koloniálním období. Tato éra (trvající 250 let) je nedílnou součástí dějin Nizozemska. Byla to doba, kdy byli lidé redukováni na majetek, předměty a položky v účetnictví. Výstava vypráví deset skutečných příběhů lidí, kteří byli tak či onak do otroctví zapojeni.
Dnes vám chceme povědět o Surapatim.
Na obrovském rodinném portrétu v Rijksmuzeu, namalovaném v 17. století, vidíme mimo jiné mladého muže s černými kudrnatými vlasy, které mu volně spadají přes ramena. Na sobě má plisované kalhoty ke kolenům, světlou košili a rozepnutý kabátec. Na pravém rameni mu spočívá prapor. Jeho chodidla nejsou vidět, ale pravděpodobně nemá boty, stejně jako žena vedle něj. Ta se na něj dívá obloukovitým pohledem, jak jí bere z košíku kus ovoce. Jeho pohled je od diváka odvrácený. Není první osobou, která na obraze vyniká; jako zotročený sluha stojí ve stínu luxusně oděné rodiny. Přesto tento mladík není jen tak někdo. S největší pravdšpodobností je to Surapati, indonéský národní hrdina, známý svým bojem proti Holanďanům v 17. století. Jeho jméno některé inspirovalo k největším činům a jiné naplňovalo strachem.
Surapati byl zotročený Balijec ve službách Holanďana v Batavii a později se mu podařilo z otroctví uprchnout. Stal se vůdcem skupiny uprchlých Bailjců a zpočátku bojoval na straně Nizozemské východoindické společnosti (VOC), ale nakonec proti ní. Nakonec se stal vládcem oblasti Východní Jávy, kde zemřel na následky zranění utrpěných v bitvě s VOC.
Skupinový portrét staršího obchodníka Pietera Knolla, jeho ženy Cornelie van Nijenrodeové a jejich dvou dcer Kateřiny a Hester namaloval Jacob Coeman v Batávii v roce 1665. Surapati musel být jedním z mnoha zotročených sluhů rodiny, ale skutečnost, že je součástí rodinného portrétu, vypovídá o jeho významném postavení v této domácnosti. Kromě toho nese Knollův prapor, což je úkol přidělený nejvýznamějším služebníkům. Podle javánských spisů byl Surapati synem vládce, který se dostal do rukou Holanďana, jenž ho vzal do Batávie, kde pobýval jako zotročený sluha v Holanďanově domácnosti. (Toto období otroctví v Západojavanském babadu chybí.) Dcera Holanďana se do Surapatiho následně zamilovala a podle většiny textů s ní měl poměr; pouze v Balambanganském babadu její návrhy odmítá. Nakonec Batávii opustil, podle některých útěkem, podle jiných prostě z vlastní svobodné vůle.
Dnešní příběh sdílíme díky Rijksmuzeu.
P.S.: Bílá témata dominovala západní umělecké tradici po celá tisíciletí, zatímco barevní lidé byli značně nedostatečně a špatně zobrazováni. Existovaly však výjimky. Zde si přečtěte o úžasném portrétu afrického krále Kašpara.