Židovka s pomeranči

Mezi několika málo obrazy, které polský malíř Aleksander Gierymski ve své tvorbě upřímně obdivoval, vyniká Židovka s pomeranči. Navzdory své tendenci býl velmi kritický ke své práci, vyjádřil vzácné uspokojení v dopise svému příteli Prosperu Dziekońskému:

„Zatímco Židovka...byla možná mým nejlepším obrazem (...), ďábelsky živým a barevným. Možná přeháním - ale každopádně, pokud se někdy vrátím k vážnému malování, zůstanou mi velké a středně velké postavy - žádné krajiny už pro mě nebudou."

Obraz udivuje svým pozoruhodným realismem. Tvář ženy je vykreslena s pronikavým detailem odrážející vyčerpání, rezignaci a břemeno chudoby. Gierymski se jen zřídka pouštěl do portrétů, což dělalo Židovku s pomeranči vyjímečné dílo mezi jeho tehdejšími městskými krajinami, kde postavy často hrály druhořadou roli. Obzvláště pozoruhodná je jeho schopnost zachytit živé emoce modelky. V té době se sám potýkal s finančními těžkostmi a cítil se ve své vlasti nepochopen. Varšavské umělecké kruhy ho kritizovaly za zobrazování všedních námětů, místo aby čerpal inspiraci z historie. 

Bouřlivou válečnou historii Židovky s pomeranči nelze přehlédnout. Obraz, který v roce 1928 získalo Národní muzeum ve Varšavě, byl po vypuknutí druhé světové války ukryt v muzejním skladu. Během varšavského povstání ředitel muzea Stanislaw Lorentz viděl skladištní truhly s uměleckým dílem, ale než se v lednu 1945 vrátil do zničeného města, obraz zmizel spolu s půl milionem mistrovských děl uloupených z Polska během války. Obraz, který byl považován za navždy ztracený, se nečekaně objevil v roce 2010 v aukčním domě v Buxtehude nedaleko Hamburku. Díky úsilí ministerstva kultury a národního dědictví bylo dílo identifikováno na základě předválečných fotografií ze sbírky Národního muzea ve Varšavě. Po rozsáhlém konzervačním procesu byla Židovka s pomeranči znovu umístěna do Národního muzea ve Varšavě, kde zůstává ozdobou Galerie umění 19. století.