Jak jsme zmínili včera, současné umění představujeme jen velmi zřídka, a současnou fotografii ještě o to méně! Dnes tu ale máme Fotogram 1 (6) 22.06.24 z cyklu Choreografie pro nepřítomnost skvělé Agnieszky Sejud (polská umělkyně nar. r. 1981, fotografii studovala na Slezské univerzitě v Opavě - pozn. překl.). Podívejte se na její webové stránky a Instagram. Svou tvorbu popisuje takto:
„Ve tmě z role odvíjím a odstřihuji papír citlivý na světlo. Rozvěsím ho na stěnu nebo rozložím po podlaze. Pak jej na sekundy nebo zlomky sekundy překryji a exponuji svým tělem. Používám k tomu světlo zvětšovacího přístroje a malých lampiček, kterými intuitivně modeluji prostor. Když cítím, že je hotovo, vložím papír do stroje a čekám, až se obraz objeví v chemické lázni.
Zaznamenávám okamžik své existence. Provádím tajný rituál, tančím se smrtí a touhou. Otiskuji sebe samu na papír, který mé tělo přežije. Trocha lásky, trocha umírání.
Pokud jde o historické odkazy, inspirací mi byl Yves Klein (1928-1962) s jeho výtvarnou show: ženy jako živé štětce (na bílé plátno nechával obtiskovat nahá barvou natřená ženská těla - pozn. překl.), publikum a sám Klein v obleku, s cigaretou v ruce, čistý a fyzicky nezúčastněný. Já toto uspořádání zcela převracím, i když nepoužívám barvy. Maluji světlem přímo na papír, pracuji sama a potmě. Nemám dopředu připravený scénář - jsem nástroj, tělo, světlo a obraz. Pracuji s tím, co je stále dostupné, byť čím dál hůř - se světlocitlivými emulzemi a papíry.“
P.S. Mnoho slavných umělců 20. století experimentovalo s fotografií. Zde je Man Ray a 10 jeho překvapivých rayogramů!
Agnieszka Sejud