V popředí, uprostřed obrazu, vidíme celou postavu Elżbiety Skotnické, rozené Laskiewiczové, uvolněně sedící na zemi ve stínu stromu, u malého potůčku (v levém spodním rohu kompozice). Je mírně otočena směrem k nám. Má tmavé oči, dlouhý rovný nos, úzké rty a dokonalou pleť. Vyčesané tmavě hnědé vlasy odhalují její uši a šíji.
Elżbieta ne vyobrazena před rozevírající se italskou krajinou. Vlevo za jejími zády je široký kmen stromu lemovaný tmavým listovím. Vpravo v dáli se rozprostírá zelený les. Mezi tím vším se klikatí řeka, která se stáčí doprava a mizí mezi stromy. Druhý břeh je prudký a kamenitý, takže můžeme vidět trávu a stromy v pozadí.
Pro aristokracii byla cesta po nejdůležitějších evropských kulturních centrech - zejména italských městech - něco naprosto zásadního. Říkalo se jí kavalírská cesta a šlo v podstatě o vzdělávací cestu s cílem seznámit se s evropským kulturním dědictvím. Tento obraz vznikl na „kavalírské cestě“, kterou vykonali Elżbieta and Michał Skotnicki.
Dnešní dílo vám představujeme díky Národnímu muzeu v Krakově, kde byla nedávno otevřena Galerie evropského umění. Obsahuje ty nejlepší a nejzajímavější práce evropského malířství a sochařství od 13. do 20. století ze sbírek muzea. Podívejte se na některé poklady, které tam vystavují!
François Xavier Fabre