Fernand Léger
Na dnešním obrazu vidíme dvě elegantně oblečené mladé ženy, jak se k sobě naklánějí, až jejich těla skoro splývají, aby si sdělily něco důvěrného. Jedna je obrácena obličejem k nám, druhá je vidět z profilu, protože své kamarádce šeptá tajemství. I když je okolní prostor oživen charakteristickými motivy Fernanda Légera (1881-1955), hrou sytých barev a geometrických tvarů - a naznačuje, že se nacházíme v pečlivě vybaveném interiéru s pokojovými rostlinami a klavírem - emoční důraz celé kompozice je vybudován výhradně na důvěrné interakci dvou žen, tichém utvrzení v jejich blízkosti a spřízněnosti.
Tento obraz byl součástí Légerovy klíčové retrospektivy v pařížském Musée National d’Art Moderne na podzim roku 1949, a krátce poté, po smrti Légerovy první ženy Jeanne, byl darován jeho švagrové, Yvette Lohy. Na rubu má napsáno „Pro Yvette, na památku její sestry Jeanne,” a je tak velmi osobním svědectvím o blízkém poutu mezi sestrami - poutu, které mohl Léger opakovaně sledovat během jeho třicetiletého manželství.
Obraz je vytvořen charakteristickým figurativním stylem 20. let, a ilustruje tak velký přerod v jeho umělecké tvorbě po první světové válce. Poté, co byl na frontě a tři roky nemaloval, vrátil se k práci s novou jistotou a přesvědčením. Válku považoval za tlustou čáru za minulostí, která uvedla novou, nekompromisně moderní skutečnost. Odmítal dekorativnost a atmosférické detaily a soustředil se na čisté barvy a monumentální formy, s jistotou, že konečně našel svůj výtvarný styl.
Tento posun navazoval na širší myšlenku rappel à l’ordre - poválečný „návrat k pořádku”, který se šířil evropským uměním a přinášel čistotu, strukturu a sebekázeň. I když se Léger původně bránil všemu, co by zavánělo pohledem do minulosti, brzy poznal, že takové hnutí je v souladu i s jeho cíli. Jeho práce z počátku 20. let tak představují syntézu tradice a modernity, sjednocení klasické poctivosti výtvarného umění s vizuálními rytmy současnosti.
P.S. Podívejte se na tyto fantastické obrazy sesterství napříč uměním!