V dnešním díle se Pierre-Auguste Renoir (1841-1919) vrací k pojetí kompozice, kterým se zabýval již o několik let dříve. Základem obrazu je opět stromořadí, které přirozeně jako ulička vede pohled diváka dovnitř. Co se ale změnilo, je nálada. Tmavší, zemitější tóny dřívějších děl ustupují v důsledku Renoirova plně rozvinutého impresionismu světlejší, zářivější paletě. Scéně dominují zářivě zelené a chladivě modré odstíny oživené bílými akcenty, které naznačují sluneční světlo mihotající se na listech a větvích. Po úzké cestě jde osamělá postava, která s vegetací téměř splývá; pouze drobné červené odlesky u nohou ji odlišují od okolní zeleně.
Stejně jako v mnoha jiných impresionistických krajinách neslouží cesta jen jako kompoziční prvek, ale hlavně jako pozvánka pro diváka, aby vstoupil do scény a identifikoval se s osamělým chodcem. Postava se stává zástupcem diváka při imaginární procházce stromořadím za horkého letního dne.
Krása, viďte?
P.S. Chtěli byste porozumět tomu, jak impresionističtí umělci kombinovali barvu, světlo a formu? Zjistěte o jejich kompozicích vše v našem podrobném online kurzu Francouzský impresionismus.
P.P.S. Znáte styI, který dokáže zachytit krásu měnících se ročních období lépe než impresionismus? Těchto 10 impresionistických jarních obrazů musíte vidět!