Apolón a Dafné

V tento den roku 1598 se narodil Gian Lorenzo Bernini, italský sochař a architekt a jeden z tvůrců barokního sochařského stylu.

Bernini tesal do mramoru mocné bohy a mučedníky tak, jako to před ním dělalo mnoho velkých sochařů pracujících v klasickém stylu. Své všemohoucí subjekty však obdařil lidským aspektem, do jejich forem a výrazů totiž vkládal vášnivé emoce a tělesné touhy – a účinně a revolučně tak proměnil trojrozměrné umění a reprezentaci těla.

Socha Apolón a Dafné (1622–25), obecně považovaná za první Berniniho mistrovské dílo, zobrazuje vyvrcholení římského mýtu popsaného v Ovidiových Proměnách. Ukazuje zamilovaného Apolóna pronásledujícího Dafné, která jeho útokům odolává. Ten si tak zavolá na pomoc svého otce (říčního boha Penea), který situaci vyřeší tak, že Dafné pomocí kouzel promění ve strom. V Berniniho podání je naléhavost a vášeň Apolónova pronásledování (vyvolaného Amorovým šípem) zprostředkována v podobě větrem ošlehané látky, která zakrývá pouze jeho bedra a napjatý trup ve chvíli, kdy se toužebně natahuje po Dafné. Dafnéina nevinnost je zachycena v jejím téměř nahém těle; její strach v napjaté, natažené paži a otevřených ústech; a její proměna ve vlasech měnících se ve větve a prstech u nohou transformujících se v kořeny.

Socha vyvolala skandál u části katolické církve, ale pro jiné (včetně kardinála Scipiona Borgheseho, který si dílo objednal) představovala nejzkušenější a nejrealističtější reprezentaci fyzického těla vůbec. 

P.S. Podívejte se na náš seznam 5 svalnatých soch, které by mohly okamžitě ožít!