Podzimní krajina

Jak se od období Meidži v Japonsku začalo široce prosazovat západní malířství, byli malíři v japonském stylu silně ovlivněni jeho využíváním perspektivy a modelováním světla a stínu k vytvoření trojrozměrného pocitu prostoru.

V roce 1898, rok předtím, než bylo toto dílo vystaveno, se Hišida Šunsó připojil k Yokoyamovi Taikanovi a dalším a pod vedením Okakury Tenšina založil Japonský umělecký institut (Nihon Bijutsuin). V reakci na Tenšinovu otázku: „Existuje způsob, jak namalovat vzduch?“ experimentovali Šunsó a Taikan s různými způsoby ztvárnění atmosféry a světla. Jejich úsilí vedlo k vývoji nové techniky v japonské malbě, která se později stala známou jako mōrōtai („mlhavý“ nebo „rozostřený styl“).

Toto velkoformátové dílo pochází z rané fáze mōrōtai, techniky charakteristické vyhýbáním se zřetelným obrysům. Šunsó namaloval celou kompozici pomocí jemných, rozmazaných efektů, čímž dovedně zprostředkoval pocit vlhkosti v tiché, tajemné atmosféře. Jeho citlivý smysl pro kompozici je patrný také v jemných barevných odstínech podzimního listí a v umístění dvou opic na skalách.

P.S. Pokud milujete atmosférickou krásu japonského umění, podívejte se na naši sadu 50 pohlednic s japonským uměním! Obsahuje 50 nádherných děl z celé historie japonského umění a je to perfektní způsob, jak si do svého každodenního života vnést kousek japonského uměleckého dědictví.  :)

P.P.S. V dějinách umění najdeme několik úchvatných vyobrazení podzimu. Jak dobře je znáte? Vyzkoušejte si náš podzimní umělecký kvíz a zjistěte to!