Edgar Degas
Degas chtěl po celý svůj život porozumět tělům pod oblečením dříve, než je mohl obléknout. Ženy, které zobrazoval, často nejsou příliš půvabné. Jsou plné trapností skutečného života. Téměř vždy jsou k nám otočeny zády, takže jejich tváře, jejich identita, zůstávají tajemné a soukromé.
Jeho zájem o motiv aktu vstupujícího do vody se zřejmě datuje do studentských let, kdy z rytiny Marcantonia Raimondiho podle Michelangela okopíroval postavu muže škrábajícího se přes břeh řeky.
Jedná se o jeden ze sedmi pastelů, v nichž se Degas odvážil moderní verze tohoto námětu. Žena s rukama a nohama nejistě rozhozenýma na zinkové vaně působivě vyjadřuje kombinaci fyzické neobratnosti a smyslnosti, která je pro umělcova zobrazení koupajících se charakteristická.