La Grande Iza

Tímto obrazem zahájil chorvatský malíř Vlaho Bukovac v roce 1882 na pařížském salonu svou sérii nádherných aktů. Plátna mladého a dosud neznámého umělce, kterého si kritika dříve nevšimla, vyvolala značný zájem tisku, takže pouliční prodavači vykřikovali: "Vrchol Salonu! La Grande Iza od Bukovace!" a fotografické reprodukce tohoto obrazu se prodaly tisíce výtisků. Obraz inspirovaný populárním pulpovým románem Alexise Bouviera z roku 1879 o slavné kurtizáně se stejným názvem, který vycházel na pokračování v novinách La Lanterne, byl vytvořen ve stylu Manetovy Olympie, téměř o dvě desetiletí starší. Ačkoli dnes vypadá jako typická akademická realistická malba, tento ženský akt s jistou smyslností, jemnou modelací i provokativním postojem, otevřeně hledící na pozorovatele, představoval ve své době osvěžující odklon od neživotných a konvenčních aktů, které bylo obvykle možné vidět v salonech. Bukovac s oblibou maloval ženské akty jako Iza. Po celý svůj tvůrčí život maloval akty v interiérech plných těžkých drapérií nebo v romantické krajině, kde jako prostředek modelace využíval hru slunečního světla v přírodě. Postupem času se jeho paleta stávala smyslnější a jeho fasáda pastóznější a neklidnější. Jako model pro své mistrovské dílo používal Bukovac pařížskou kurtizánu, která mu pózovala i při dalších příležitostech; pro detaily angažoval další modely.