Don García de' Medici

Tento portrét Garcíi de' Mediciho (1547-1562), třetího syna Cosima de' Mediciho a Leonory de Toledo, je vynikajícím příkladem mizivého zájmu o zobrazování dětí před obdobím osvícení. Bronzino nabízí věrné ztvárnění malých, nedefinovaných rysů dítěte, ale představuje mu stejnou vzdálenou, netečnou pózu, která se používá pro portréty dospělých florentského dvorního kruhu. García je zde viděn především jako dědic toskánského vévodství a z toho důvodu umělec opomíjí jakýkoli výraz nebo gesto, které by nás mohlo povzbudit k tomu, abychom viděli dítě. García, jehož postavení se odráží v jeho přepychové červené hedvábné a zlaté vestě, bohatě zdobené na krku a zápěstí perlami našitými výšivkami si tedy nehraje s drahou cetkou, kterou drží, ale spíše ji vystavuje, jakoby si uvědomoval její hodnotu. Tento klenot, který byl občas nesprávně označován za chrastítko, byl amuletem určeným k odvrácení zlého oka. Má podobu harpyje spočívající na rohu, ze kterého visí drahý kámen. Amulety s harpyjemi/mořskými pannami používaly neapolské ženy k ochraně během těhotenství, a proto je Garcíovi mohla darovat jeho matka Leonora nebo jeho dědeček Pedro de Toledo, neapolský místokrál. V druhé ruce drží dítě nedávno rozkvetlý pomerančový květ, symbol čistoty a nevinnosti, charakteristické pro jeho věk. Portrét byl připisován Bronzinovi, ale byl považován za dílenskou repliku ztraceného originálu. Ve skutečnosti se jedná o dílenský výtvor, což je nejzřetelněji patrné v provedení rukou a oblečení dítěte, které postrádají preciznost a lesk typický pro Bronzinovou ruku. Je velmi pravděpodobné, že zasáhl do obličeje, ve kterém však zřejmě použil šablonu.