Soir bleu

V díle Soir blue (Modrý večer), ze sbírky Muzea amerického umění Whitneyové, které bylo namalováno raným Hopperem v roce 1914, je seskupeno sedm lidí. Napudrovaná prostitutka, klaun s bílou tváří, voják v náramenících, vousatý bohém a dvojice chudých aristokratů, kteří jsou k sobě nakloněni, ale vzájemně se spolu nebaví. Každý, předstírající veřejný odstup, se zmítá v soukromém zármutku. Je to ambiciózní, ale netečný obraz, příliš těžkopádný ve své alegorii odloučení. Nedostatečné spojení těchto lidí není vnucováno do tváře diváka, jak by tomu mohlo být v případě ironisty nebo expresionisty. Prostě to tak je. Jsme někde v kavárně ve Francii. Zákazníci sedí u stolů. Přímo uprostřed, čelem k nám sedí klaun. Má na sobě bílý, volánkový oděv a jeho obličej je také namalován na bílo s červenými rty a dvěma červenými pruhy přes oči. Kouří cigaretu. Hopper je malíř bez smyslu pro humor. Maluje bez vtipu a bez sebeuvědomění. Jeho klaun prostě nemohl být šťastný. Možná se budeme muset smířit s tím, že Hopper namaloval smutného klauna, jak v kavárně kouří cigaretu, protože to cítil jako dojemnou scénu. Byl deprimovaným klaunem tak dojat, že šel a namaloval jeden z nejhloupějších obrazů té doby. 

Potřebujeme vaši pomoc - prosíme přispějte a pomozte nám vydat novou verzi aplikace: http://support.getdailyart.com