Pohled na řeku Columbia a peřeje Cascades

Od 50. let 19. století našli fotografové způsob jak dosáhnout ostrosti daguerrotypií aniž by se museli vzdát reprodukovatelnosti negativně-pozitivního procesu Williama Henryho Foxe Talbota: papírový negativ nahradili sklem potaženým tenkou vrstvou mokrého fotosenzitivního kolodia (nitroglycerinu rozpuštěného v éteru).

Carleton Watkins byl jedním z nejzkušenějších představitelům této techniky a proslavil se svými velkoformátovými krajinářskými fotografiemi amerického Západu. U děl, jako jsou jeho snímky podél Řeky Columbia v Oregonu, byly fyzické nároky tohoto procesu značné. Jelikož ještě neexistovaly praktické prostředky pro zvětšování, musely být jeho skleněné negativy stejně velké, jak si přál, aby byly finální tisky, a jeho fotoaparát dostatečně velký, aby je pojmul. Sklo také muselo být potaženo, exponováno a vyvoláno, dokud kolodion zůstal lepkavý, což ho nutilo nosit s sebou cestovní temnou komoru, když prozkoumával nedotčenou krajinu amerického Západu.