Raphael Santi
Tímto obrazem pokračujeme v našem speciálním měsíci se sbírkou Uměleckohistorického muzea. Užijte si to!
V roce 1504 přišel mladý Rafael z Perugie do Florencie, kde uměleckému životu dominovali Leonardo da Vinci a Michelangelo. Zejména pod vlivem Leonardových kompozic vytvořil nově příchozí řadu vyobrazení Madon. Zejména ve Florencii prodělal obraz Madony změnu funkce: nebyl již hlavně náboženským předmětem pro praktické použití, ale především znamenitým vyjádřením uměleckého výkonu. Rafael daroval Madonu na louce svému florentskému mecenáši Taddeovi Taddimu; v roce 1662 ji v místě jejího vzniku získal arcivévoda Ferdinand Karel Tyrolský.
V souladu se sienským typem Madony Humilitatis sedí Panna Maria na vyvýšenině na zemi. Oběma rukama podpírá malého Ježíška a dívá se na malého Jana Křtitele. Setkání obou dětí je v toskánské zbožné literatuře zmiňováno již od konce 13. století. Kříž je zároveň hračkou, atributem Jana Křtitele i pašijovým symbolem.
To poslední platí i pro nápadně umístěný mák vpravo. Na tomto obraze, který vznikl na počátku série celoplošných vyobrazení Madony, se Rafael rozhodl pro přísně geometrickou strukturu: skupina je začleněna do rovnostranného trojúhelníku. Uvnitř zdánlivě pevné struktury se však odehrává živá scéna. Paralelní a protichůdné pohyby a pohledy se prolínají s krajinou v pozadí a vytvářejí kompozici, která odpovídá požadavkům vrcholné renesance na dokonalou rovnováhu a harmonii.