Objetí

Musíte vědět, že moje láska k Egonu Schielemu je nekonečná. Podívejte se na tento pár sedící v něžném a vášnivém objetí. Kdo jiný zobrazil intimitu a blízkost milenců tak diskrétním a zároveň voyeurským způsobem?

Toto dílo je rozhodující úvodní studií pro stejnojmennou olejomalbu. Schiele v tomto kvaši deklaroval svou volbu neotřelého a nečekaného způsobu, jakým bude objímající se dvojici na obraze prezentovat: bude je vidět z velmi neobvyklého úhlu pohledu, kdy muž zasahuje zády k divákovi.

Umělec zde zobrazil sám sebe. Poprvé od roku 1911 se na velkém plátně ukázal nahý. Jednou z příčin ukončení tvorby nahých autoportrétů bylo hluboké trauma způsobené v Neulengbachu v roce 1912, kdy byl umělec uvězněn kvůli obvinění z mravnostních deliktů. Na druhou stranu modelem pro ženskou postavu není Schieleho manželka Edith, ta měla jinou postavu.

Když Schiele namaloval kvaš Umarmung a následně dokončil olejomalbu, zbýval mu do smrti v důsledku španělské chřipky v říjnu 1918 už jen asi rok. Když byl v roce 1915 odveden do rakouské armády, byl přidělen k zásobovacím jednotkám, což ho drželo dál od frontových linií a umožnilo mu najít si čas na malování. Na podzim roku 1917 byl převelen, jak doufal, do Uměleckohistorického muzea ve Vídni. Měl tak ještě více času na práci v ateliéru, a tak se pustil do své pozdní série figurálních maleb. Jeho rozsáhlý příspěvek k vídeňské secesi v roce 1918, který se prakticky rovnal retrospektivě, se ukázal být velkým triumfem jeho kariéry. Klimt v tom roce zemřel a Schiele byl nyní všeobecně považován za jeho nástupce coby přední vídeňský progresivní umělec. Schielemu bylo pouhých 28 let.

P.S. Tady si můžete přečíst více o Schieleho umění na hranici erotiky a patologie.